Ploština
Mnohé již bylo řečeno o této tragédii. Mnoho generálů po bitvě, se vyjadřovalo k tomuto nesmyslnému vraždění. Mnoho vody proteklo valašskými potůčky, jejichž okolí bylo dějištěm dramatu bojů proti nacistickým uchvatitelům, bojů jež nebyly samozřejmé, bojů na jejichž konci mnohdy číhala smrt.
Tyto boje, které jsme si zvykli nazývat II.odbojem nebo partyzánským hnutím, byly cíleně diskreditovány ze strany pseudohistoriků a lidí, kteří nezapomněli na spokojený život jenž si žili pod praporem se svastikou a chtěli by tuto realitu vrátit.
Od toho aby se to nestalo, jsme tu my vlastenci a pokračovatelé bojovníků z druhé světové války sdružení v Historické skupině 1. Československé partyzánské jednotky Jana Žižky z Trocnova a spolu s Českým svazem bojovníků za svobodu a jinými vlasteneckými spolky a sdruženími, stojíme jako naši dědové a pradědové na portášských chodníčcích a hlídáme svobodu našeho národa, která byla vybojována krví nejen Čechů, Slováků, Rusů, ale dalších dvaceti národností, které byly v PBJŽ sdruženy. Ploštinská tragédie je asi nejznámnějším příkladem vypálené osady mimo Lidic a Ležáků. Připomeňme si tuto tragédii vzpomínkou jediného přeživšího člověka.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek - fond 325